Budoucnost pobíhá po trávníku. A směje se.

Rodinný den byl pohodový a přirozený – přesně takový, jaký jsme chtěli. Smích dětí, povídání, dortíky, deka na trávě. A v tom všem najednou pocit, že to, co děláme, dává smysl i dál.

Bylo krásné potkat partnery a rodiny našich kolegů. Vidět, kdo je doma podporuje, komu o práci vyprávějí. 

Protože kdo z nás se rozhoduje úplně sám? Většinu důležitých rozhodnutí děláme s tichým přikývnutím nebo otázkou od někoho blízkého. A pak dává velký smysl, aby naši blízcí věděli, kde a s kým trávíme tolik času.

V rodině se nepředává jen majetek, ale hlavně způsob uvažování. A možná jsme tímhle dnem udělali malý krok v tom, jak tuhle myšlenku žít naplno.

Díky všem, kdo byli u toho. Tohle je jedna z těch vzpomínek, co zůstává.